12 13

Vložil(a)
13.12.2013 9:57 

  

Letos jako každý rok se výprava milovníků umění a vánoční atmosféry vydala do osvědčené destinace – vídeňské Albertiny. Vídeň láká do svého centra davy turistů, obzvláště kvůli vánočním trhům a punči, ale to neodradí další stovky, ba tisíce od návštěv muzeí a galerijních institucí. Po úspěšných podzimních retrospektivních výstavách Vincenta van Gogha, impresionistů, C. Moneta, P. Picassa a R. Magritta nám tento rok Albertina nabízí projekt s názvem „Henri Matisse a fauvisté“. Tato volba se ukázala jako výborný nápad, protože umění fauvistů je snadno srozumitelné a čitelné i pro návštěvníky, kteří umění příliš neholdují. Teplé odstíny žluté, červené a fialové působily na zúčastněné pozitivně, avšak nejen ty: Bylo to i celkové uspořádání výstavy, kde nebyl nikdo zahlcen, a mohl se tak nechat unášet na vlně barevné euforie. Přesto přese všechno některým stačila kulturně strávená hodina, ale po ní se rozutekli do útrob obchodních domů, restaurací a vánočních stánků. Ti, co zůstali, měli možnost nahlédnout do výstavních prostor určených pro moderní umění.

Na výstavě Sonji Gangl jsme se mohli seznámit s uměním hyperrealistické kresby tužkou. Úchvatné výjevy na velkých formátech jen umocňovala představa procesu vzniku samotného díla. Hodiny práce, trpělivosti a soustředění. Výskyt malých formátů byl četný jen v jediném z mnoha cyklů vystavených děl. Až do osmdesátých let minulého století jsme měli možnost vídat ve filmech koncové okénko „KONEC“, „THE END“ nebo „FIN“ a různými parafrázemi těchto posledních sekvencí kinematografie je poseta celá jedna výstavní stěna.
Někteří opravdu kovaní obdivovatelé umělecké tvorby měli možnost navštívit Kunsthistorické muzeum města Vídně, kde probíhal projekt „Lucien Freud – LIFE“, prozatím největší výstava uspořádaná významnému autorovi londýnské školy padesátých let. Možnosti, které umělec užívá k vytvoření pastózních maleb a zejména portrétů, jsou neuvěřitelné. Častým námětem jeho obrazů jsou syrové akty jeho známých, ale i portréty slavných (např. královny Alžběty II.).
V neposlední řadě bych rád zmínil poslední retrospektivu, která se na území Vídně pořádá: „Emil Nolde und Leben“. Tento německý expresionista, známý pro své malby zkřivených obličejů, rozbouřených moří a biblických příběhů, překvapí. Překvapí nejen svým citem pro zachycení napětí v přírodních motivech, ale především svými neznámými kresbami na malém formátu. Vtipné portréty, karikatury, mytické bytosti, litografie nebo suché jehly, to vše se nachází v Dolním Belvederu.

Po takto perném dni plném zážitků jednomu vytráví. A co je ve Vídni lepšího než punč? Samozřejmě „vídeňský řízek“. A právě jím někteří z nás tento výlet zakončili. Abych to shrnul: Do naší české kotliny jsme se vrátili v počtu stejném jako ráno při odjezdu, plní nových vzpomínek a dojmů. Všichni se zajisté těšíme na příští rok a jeho čas vánoční napevno spojený s dalšími cestami za uměním.

Lukáš Veverka, V7A