Jak jsem potkal Čínu
10
4
Vložil(a)
4.10.2013 7:30
Pozvání zastupovat město Kutná Hora a Gymnázium Jiřího Ortena na oslavách 60. výročí založení 7. střední školy v čínském městě Jinan v provincii Shandong, tedy školy, se kterou nás pojí vzájemné partnerství, to pro mě byla unikátní příležitost. Zejména proto, že jsem ještě měl v poměrně čerstvé paměti program k 150. výročí založení GJO.
Po deseti hodinách v letadle a nějakém to čekání na letištích jsem po trase Praha – Helsinky – Peking – Jinan dorazil do cíle. Už v letadle z Pekingu jsem se shodou okolností setkal se zástupci další partnerské školy, japonské Hashimoto High School: ředitelem Chizuko Takadou a jeho zástupkyní Kaneo Morishitou. Naše trojice měla být jedinými zahraničními účastníky oslav. Zatímco pan ředitel hovořil pouze japonsky, jeho zástupkyně vyučuje angličtinu a čínštinu. A tak mi vysvětlila, že z Hashimota chtěli přijet i studenti, leč orgány provincie Shandong to nepovolily kvůli známému sporu Japonska s Čínou o pár neobydlených ostrůvků kdesi v Tichém oceánu. Inu, jiný kraj, jiné zvyklosti.
Po vyzvednutí na letišti přišel tradiční čínský oběd a začal tak koloběh, který pokračoval tradičními čínskými večeřemi a tradičními čínskými snídaněmi. Prvním oficiálním bodem bylo přivítání v Centru mezinárodních studií 7. střední školy, kterého se za hostitele účastnil zástupce ředitele Lin Zhaojun a vedoucí centra Gong Hongshan. A také mi byl představen pan Wu, který byl po následující dny mým osobním tlumočníkem. Přišlo tradiční kolečko projevů a pozdravů a výměna dárků.
Pan Lin vypadal, že má z knížky fotografií o Kutné Hoře a miniaturní sošky havíře upřímnou radost. Dárky od čínské strany byly pečlivě zabalené a tak jsme se mohli radovat až po návratu. Já jsem dostal malého draka pro štěstí, pan ředitel Slavíček většího draka pro štěstí a naše škola sadu dvanácti draků pro štěstí. Pak jsme si mohli prohlédnout rozlehlý školní kampus a probíhající vyučování, Bylo sice již půl páté, ovšem čínští studenti se stále učili.
Místo školních uniforem nosí teplákové soupravy, což je výhodné pro cvičení, kterými jsou hodiny prokládány. Jsou neuvěřitelně ukáznění a disciplinovaní. Pro maturitní ročník jsem přednesl prezentaci o Česku a Kutné Hoře. V závěru jsem je vyzval, ať k nám určitě přijedou. Na výměnný pobyt, studovat, jako turisté nebo později jako bohatí investoři. Tak třeba jsem našim nástupcům na radnici trochu pomohl…
Hlavním bodem oslav byl komponovaný program v pátek 27. září. Účastnili se ho významní představitelé provincie a města, sjeli se absolventi z celé Číny i zahraničí, zapojili se studenti, absolventi, současní i bývalí učitelé.
Vše zahájil ředitel školy Lu Wengvu. Úvod obstaraly projevy, z nichž jeden v délce dvou minut byl vyhrazen pro mě. Díky překladu kolegy angličtináře Petera Wanga čínští studenti bouřlivě tleskali, jenže oni bouřlivě tleskali po celé zhruba dvě hodiny trvání oslav. Pak následoval komponovaný program, z něhož největším zážitkem pro mě byl Radeckého pochod v čínštině v podání pěveckého sboru učitelů – důchodců.
Poslední tradiční čínskou večeří oficiální program skončil. Další den jsem si mohl prohlédnout slavnou Horu tisíce Buddhů a pak se na dva dny přesunout do čínské metropole a navštívit třeba Zakázané město a udělat si výlet na fascinující Velkou čínskou zeď. A tak jsem potkal Čínu.
Opravdu jen potkal, protože Čína to je několik zcela odlišných navzájem se prolínajících světů a šest dnů stačí jen na velmi letmé potkání. Ale jak nedávno napsal jeden britský publicista „Kam se pohne Čína, tam se pohne svět.“
A tak je moc dobře, že nás s touto zemí pojí přátelské vazby a možnost potkat Čínu mají a boudou mít i studenti GJO.
Jindřich Bartoň