„… Ji­zer­sko­hor­ské zá­ří by se moh­lo na­zý­vat i mě­sí­cem to­li­to­vých hoř­ců: vy­so­ké mod­ré rost­li­ny v tom­to ča­se po­krý­va­jí le­sy ve vý­chod­ní čás­ti hor v údo­lí Ji­ze­ry. Do­sud je mož­no strá­vit ve spa­cím pyt­li mě­síč­ní noc pod ši­rým ne­bem na stří­br­ných pís­či­nách Ji­ze­ry, kdy úpl­něk plu­je nad kle­čí a je­le­ni trou­bí ze čtyř stran svě­ta, ale co­si se již změ­ni­lo pro­ti vla­hým srp­no­vým noclehům…“ 

(Mi­lo­slav Ne­vr­lý – Kni­ha O Ji­zer­ských ho­rách, str. 133)

Do úvo­du jsme zá­měr­ně zvo­li­li úry­vek z té­to kni­hy, ne­boť nás mi­nu­lý tý­den do­pro­vá­ze­la při kaž­dém z ve­če­rů strá­ve­ných na Ma­ri­án­sko­hor­ských boudách v rám­ci eko­pro­jek­tu Ji­zer­ské ho­ry. Ta­to do­pro­vod­ná vy­prá­vě­ní nám zpes­t­řo­va­la brz­ké ve­če­ry, kdy je spous­ta ča­su na vy­prá­vě­ní o ži­vo­tě na těch­to vý­ji­meč­ných ho­rách. Nicmé­ně se tak stá­va­lo vždy až po dni, je­hož ná­plň by­la jak pra­cov­ní, tak i vzdě­lá­va­cí. Nejen­že jsme svou pra­cí již po de­sá­té po­moh­li Spo­leč­nos­ti přá­tel pří­ro­dy – Čme­lák z Li­ber­ce, ale ta­ké jsme si při­blí­ži­li his­to­rii osíd­lo­vá­ní, sou­ži­tí Něm­ců, Če­chů i Lužic­kých Sr­bů, ji­zer­sko­hor­ské hos­po­da­ře­ní, srov­ná­ní smr­ko­vé mo­no­kul­tu­ry a pra­le­sa. I přes vy­čer­pá­va­jí­cí pro­gram jsme na­šli chuť a sí­lu pod­stou­pit 23 km tu­ris­tic­ké­ho po­cho­du s po­zná­vá­ním tech­nic­kých, pří­rod­ních i his­to­ric­kých za­jí­ma­vos­tí Ji­ze­rek. I když chy­bě­la elektři­na, tep­lá vo­da, wi­fi a ústřed­ní to­pe­ní vě­řím, že i pro le­toš­ní kvin­tu ten­to pro­jekt kouz­lo měl. Vrá­tit se o ně­ko­lik de­sí­tek let až sta­le­tí zpát­ky a pro­žít tý­den bez tech­nic­kých sa­mo­zřej­mos­tí sou­čas­né­ho svě­ta je vy­já­d­ře­ním úcty, ba ur­či­té po­ko­ry k těž­ké­mu ži­vo­tu li­dí na ho­rách i v je­jich pod­hůří. A nejen za to pat­ří i le­toš­ní kvin­tě vel­ké dí­ky!

0 Počet komentářů ...

Login to Add Your Comment