Vložil(a)
24.4.2012 9:39 

1. den = pondělí /Montag
Naše cesta byla mnohem delší než druhých, jelikož jsme asi pětkrát museli přestupovat, než jsme dojeli do Liberce. Tam na nás již čekala Liberecká průmyslová škola s Kájou Hrbkovou, která byla zástupkyní a naší vedoucí od Čmeláka. Se školou ze Šluknova jsme se potkali až ve vlaku, který směřoval do Bautzenu. A pak jsme jeli ještě autobusem do našeho městečka Neschwitz. Tam nás přivítali naši milý hostitelé Ralf a Violla z Jugendzentra. Večer nás čekal program o netopýrech (Fledermause). Slyšeli jsme dvojjazyčnou přednášku a vydali jsme se je i pozorovat. Bohužel nebylo moc teplo, a tak nelítal hmyz a tudíž ani netopýři. Naštěstí náš přednášející znal jejich tajná místa, kde přespávají, a tak jsme se je mohli prohlédnout alespoň takhle.

2. den = úterý /Dienstag
V úterý nás čekal zajímavý program v místním excentru. Sam jsme si vyrobili limonádu a pomazánku z bylinek, namíchali čajové směsi a upekli chleba. Z výkladu, který jsme dostali při sbírání bylin, jsme všichni zajisté pochytili nejméně jedno slovíčko. Přesně nás všechny zajímalo, co znamená „genau“ (přesně).  Po zvláštní chuťové kombinaci obědu jsme se vydali na GPS really. Někteří hrdinové ze Šluknova se vydali na tuto lesní túru pouze v sandálech. Zajisté to byla velmi příjemná masáž na nohy provedená ostružiním a jiným lesním porostem. Večír jsme si navzájem představili naše školy (viz video, které brzy dodáme) a pak: „Dobrou noc.“

3. den = středa /Mittwoch
První, co jsme si ráno uvědomili, že se nám to tu krátí a že už jsme vlastně v půlce pobytu. Začali jsme si říkat, že bychom tam mohli zůstat ještě nejméně měsíc. Ale pak jsme si to tak trochu rozmysleli, když jsme byli na cestě do Kaolinového lomu. Již po šesti kilometrech začali naše nohy zdobit puchýře a u některých to skončilo až tak, že museli jít bosi. Avšak rekultivované okolí a i samotná krása Kaolinového lomu nás vrátila k původní myšlence prodloužení pobytu. Poznali jsme, že i naprosto zničená krajina touto těžbou může být nakonec nádherným dětským parkem s naučnými prvky, dendrologickou stezkou a skvělým místem pro naučení se některých slovíček z Hornolužičany, jelikož tento lom a jeho okolí je v oblasti Horní Lužice. „Suskaty honák“ například znamená tryskové letadlo.  Při večerním programu jsme pokračovali v poznávání místního kraje díky zfilmované pověsti Čarodějův učeň, která se odehrávala v nedalekém Černém mlýně. A pak hurá do sprchy a odpočívat po náročném výletu.

4. den = čtvrtek /Donnerstag
„Auu. Ty puchýře v těch botách bolí. Ještě že jdeme jen do zámeckého parku,“ říkali jsme si ráno při cestě ze snídaně. Naštěstí to bylo opravdu jen kousíček a program nebyl až tak pohybově namáhavý, ale zato jsme museli ukázat našeho vědeckého ducha. Dostali jsme do rukou vodní lupy, pinzety, síťky pro odchyt organizmů a různé klíče pro jejich identifikování. Tohoto úkolu jsme se chopili s radostí a nadšením, což nás dovedlo až k neuvěřitelnému objevu neznámého organizmu, který nikdo (ani velcí biologové) nedokázal určit a nikdy neviděl. Překvapeni touto zprávou jsme se rozhodli tento nový organizmus pojmenovat Vysaitus ortenus. Třeba se tím zapíšeme do učebnic.  Když jsme strávili celé dopoledne u vody a u lupy, tak jsme dostali další úkol. A to se podívat nad hlavu s dalekohledem a poznat místní ptactvo. A ne je to, i místní nádherný barokní zámek a samotnou architekturu jeho zahrad.

Jelikož to byl náš poslední večer v Neschwitz, tak nás večer čekala „Garten-party“. Když venku již začalo vonět maso z grilu, vyrazil náš pokoj trénovat beach volejbal, stejně jako předchozího večera, teda možná spíše noci.  A když říkáme beach volejbal, tak se vším všudy. Kraťasy, tílka, bez bot, bez ponožek a samozřejmě v písku. Náš trénink však přerušila výborná večeře přímo z grilu, ale pak to bylo ještě mnohem lepší. Přidali se k nám ostatní a ti, co nehráli a námi volejbal, si házeli s frisbeem nebo hráli ping-pong. Vydrželi jsme hrát nepřetržitě až do tmy a ani ta nás nezastavila. Avšak před desátou hodinou začala výt zima na nohy už nesnesitelná a nás čekalo ještě promítání fotek a poděkování našim neuvěřitelně milým hostitelům.
Ležíme v posteli a říkáme si, jak strašně rychle to uteklo a vůbec jsme nečekali, že to bude tak úžasný.

5. den = pátek /Freitag
Svítí sluníčko, zvoní zvony z nedalekého kostela a my balíme a připomínáme si všechny veselé historky, které jsme zažili. Při úklidu nám obří hromádka písku připomíná včerejší volejbal a všechny „rybičky“ a jiné zajímavé pády. Ještě nás na chvíli svolali do jídelny a dali nám papíry, abychom tam zapsali, co nejvíce pozitiv a negativ z našeho pobytu. Jenže kdybychom chtěli napsat všechny pocity, tak bychom potřebovali těch papírů mnohem více, ale negativum by tam bylo jen jedno: „bylo to krátké!“ Naposledy jsou nám dávány pokyny, kde se máme sejít u branky a za chvíli vyrážíme na zpáteční cestu. Postupně nás kutnohoráky opouští naši kamarádi z jiných škol a od Čmeláka.
A teď? Sedíme ve vlaku, čeká nás několik hodin cesty a pár přestupů. Píšeme tenhle článek pro Vás, abyste věděli, jak jsme se tam měli a bavíme se nespočtem veselých historek a různých hlášek z tohoto nádherného ekologického projektu.

PS: Chceme poděkovat všem, kteří nám umožnili se na tento výlet vydat. Panu profesorovi Bartoníčkovi za to, že měl odvahu jet s námi. Káje a Bleikovi za skvělé programy. Čmelákovi samotnému a v neposledn řadě Ralfovii a Violle za to, jak se o nás krásně starali.

S pozdravem Šárka, Kamča, Janička a Sázava

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie:

Umístění: Blogs Papoušková