Vložil(a)
5.12.2011 20:34 

Když paní Marie Rút Křížková vešla do hudebny, musela jsem se sama sebe zeptat: Vážně je to ona? Opravdu je ta pohádková babička s melancholickým úsměvem, která tu před námi sedí, tou neuvěřitelně statečnou, za minulého režimu pronásledovanou ženou, se kterou se tu máme dnes setkat? Ona „pohádková babička“ mě ale brzy přesvědčila o tom, že člověk nemá dát na první dojem, a vyvolala ve mně pocit nesmírné úcty a obdivu.

Celému jejímu vyprávění jsem naslouchala se zájmem, v jednu chvíli jsem skoro zůstala zírat s otevřenou pusou - to bylo ve chvíli, kdy mi paní Křížková odpověděla na otázku, jestli někdy neměla chuť odejít ze země (čemuž by se nikdo nemohl divit při tom, co tu zažívala). Po vyslovení téhle otázky jsem se za ni trochu zastyděla, paní Křížková se ale jen usmála a s obdivuhodnou přirozeností prohlásila, že utéct z vlastní země ji nikdy nenapadlo. Razantně tuhle myšlenku odmítala i ve chvíli, kdy se jí naskytla možnost zbavit se stresu, který měla v Čechách na denním pořádku. Paní Křížková si mě získala i svým vyprávěním o Jiřím Ortenovi, o lásce k jeho básním, která ji provázela téměř celým životem a stala se jeho náplní.  

V jednu chvíli se od malého hloučku studentů nesl rušivý a naprosto nevhodný hluk, jinak ale bylo po celou dobu trvání besedy v hudebně skoro hrobové ticho – přestože nás k poslouchání nenutil zběsilý hon za kredity -, což, myslím, svědčí o dojmu, jakým na velkou část z nás náš host zapůsobil. Za sebe můžu říct, že na mě paní Křížková svou ochotou odpovědět na jakýkoliv náš dotaz a snahou říci nám co nejvíc i o chvílích, které pro ni nebyly příjemné, opravdu zapůsobila a jsem přesvědčená o tom, že jsem měla tu čest slyšet příběh nesmírně obdivuhodné dámy. 

Barbora Nováková (C3A)

foto: Viktor Heřmánek

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie: Český jazyk

Umístění: Blogs Provaz