"Máš umělecké střevo?"
5
25
Vložil(a)
25.5.2016 8:34
V pátek 20. května se v Moravské galerii v Brně konalo finále soutěže „Máš umělecké střevo?“ s názvem Portrét vs. Autoportrét. Do finále postoupilo z 96 projektů z celé republiky 26 prací, mezi nimi i naše, jejíž původní název byl „Galerie ctností a neřestí“. Po postupu do finále se nás zmocnila jakási euforie, kterou ale brzy vystřídaly obavy a správné „výtvarné a pracovní natěšení“. Projekt bylo třeba rozšířit a čas se neúprosně krátil! Nápad střídal nápad a našimi nejlepšími přáteli se staly papír, tužka a odpadkový koš. Výsledným projektem, který se nesměle začínal rýsovat, bylo ztvárnění víry. Na rozdíl od mnoha jiných projektů se ten náš ale kompletně změnil. Víra je prazákladem duše každého z nás. Přijmutím víry na sebe navlečeme jakýsi oblek a do jisté míry se izolujeme od světa. Jsme jedni z mnoha, skryti pod ochrannými křídly něčeho většího. Nápad jsme měli, ale jak ho ztvárnit? Záchranný kruh nám hodila naše spolužačka a její prezentace na Reného Magritta – prostěradlo. U školního bazénu jsme nafotili fotografie postav pod mokrými prostěradly, malovali jsme světlem, zkoušeli a natáčeli. Celý proces jsme si moc užili, velmi jsme se bavili, ale postupem času, jak nám začínala být stále větší a větší zima, se měnil i nádech naší práce. To, co se rýsovalo jako vtipné a neskutečně zábavné, se vzápětí stalo něčím vážným a tajemným. Po čtyřech hodinách pobývaní v mokrých prostěradlech jsme konečně měli hotovo. A teď už byl na řadě grafický editor a trocha invence. Výsledkem bylo osm velkých fotografií, které jsme na poslední chvíli poslali před námi do Brna a modlili jsme se, aby dorazily dříve než my. Už od začátku s námi byly jen problémy – fotografie i video jsme poslali pozdě, fotografie se někde ztratily, a co teprve, když jsme po tříhodinové cestě dorazili do Brna. Prošli jsme si celé historické centrum, chodili do kolečka, vyfotili se u Orloje na náměstí a prošli mnoho líbezných uliček, než jsme po mnoha otázkách na milé Brňáky a ještě více nachozených kilometrech, dorazili do Moravské galerie. Jaký byl náš šok, když jsme zjistili, že na prezentaci máme jen tři minuty. Naštěstí jsme všechno zvládli a pak si jen užívali krásného slunečného dne, prohlédli jsme si galerii a celý den si velmi užili, jak ostatně dokládají i pořízené fotografie. Už jen to, že jsme se se svým projektem probojovali mezi 26 nejlepších uměleckých, grafických a odborných škol, nás hřeje u srdce a na konečném umístění nám zase tolik nezáleží. Důležité je, co všechno jsme zažili, jak jsme se bavili a co nám to přineslo. Kromě rýmy a skvělých i méně skvělých okamžiků s kamarády nám vytváření projektu přineslo i další úhel pohledu na mnoho věcí. A už teď máme jasno: příští rok jedeme do Brna znovu!
