Fotografický workshop na GJO
2
22
Vložil(a)
22.2.2016 19:10
V sobotu 20. února a v neděli 21. února uspořádal fotokroužek na Gymnáziu Jiřího Ortena ve spolupráci s několika fotografy první společný workshop. Hosty byli fotografové Richard Beneš, který stál již na počátku založení fotokroužku na GJO, Jiří Šimánek, profesionální fotograf, Jan Bartoš, zakládající člen klubu Pentax v České republice a Antonín Koubek, ředitel zastoupení firmy Ricoh.
Workshop probíhal celý den. Nejprve se všichni účastníci seznámili, Zdeněk Oliva, správce počítačové sítě na GJO a iniciátor založení fotokroužku, uvedll všechny hosty a mladí členové fotokroužku se stručně představili a řekli, proč fotí a co je k tomu přivedlo. „Focení mě vždy zajímalo, měl jsem fotoaparát, ale nijak více jsem nefotil. Když jsem nastoupil sem na gymnázium a zjistil jsem, že zde je možnost navštěvovat kroužek fotografování, ihned jsem toho využil,“ říká Lukáš Kafka, student prvního ročníku GJO. Své zkušenosti s fotografováním předložili studentům i profesionální a amatérští fotografové. V plánu bylo posuzování prací studentů a diskuze o nich. Pan Šimánek a pan Beneš rozebírali chyby na konkrétních fotografiích a navrhovali, jak se jich lze napříště vyvarovat. Tato kritika byla pro studenty velmi přínosná, dozvěděli se více nejen o svícení v ateliéru, ale i o světle venku, kontrastu a jasu, stínech a plánech fotografií. Nad každou prací se zastavili a hovořili o tom, co jí chtěl autor říci, jaké má poselství a jaký má smysl.
Ve druhé části programu se hovořilo o úpravě fotografií ve Photoshopu nebo jiném editoru a o jejich následné postprodukci. Mladí fotografové se podívali na úpravy čistě estetické, jako zmatnění pleti, odstranění nedokonalostí, úpravy jasu a kontrastu, ale i na výtvarnou stránku editování jako byly například efekty plátna, plakátu nebo staré fotografie. Všichni si uvědomili, že přestože se úprava fotografií řídí jistými pravidly, vždy je na prvním místě subjektivní pohled a to, co se autorovi nebo modelce líbí, nebo nelíbí. Jako v každém jiném oboru výtvarného umění se kreativitě meze nekladou a každou fotografii lze proměnit v doslova umělecké dílo, pokud si s ní autor dostatečně vyhraje a vloží do ní kus sebe. Potom to není pouhý obrázek, zachycují okamžik, ale kus autorova života, jeho vlastní výtvor a subjektivní pohled na fotografovaný objekt, který mnohdy vypovídá více než čisté a dokumentární zpracování.
Rozhovor s Jiřím Šimánkem
Jaký je účel vaší návštěvy na Gymnáziu Jiřího Ortena?
Toto společně setkání se studenty-fotografy bylo plánováno již dlouhou dobu. Jsem rád, že se nakonec podařilo ho uskutečnit a jsem zde proto, abych dětem předal něco z toho, co umím a z čeho si mohou něco odnést. Zároveň se těším na střet generací, protože já mohu mít na fotografii jiný názor než mladší generace a rád bych znal jejich názor. Proč zrovna tohle fotili, co tím chtěli říct a jak to vidí, co má fotka symbolizovat. Možná že i já se od nich mohu něco přiučit.
Jaké jsou vaše zkušenosti s fotografováním?
Fotografii jsem vystudoval na IVF (Institut výtvarné fotografie), konkrétně portrét a akt. Uspořádal jsem mnoho výstav po celém světě, mimo jiné jsem fotil také skleničky, vázy a jiné skleněné objekty od Bořka Šípka. Od roku 2000 pracuji samostatně ve svém fotoateliéru.
Co je podle vás nejdůležitější, když chce člověk začít fotit?
Nejdůležitější je se seznámit se svým vlastním fotoaparátem. Je jedno, jestli máte foťák za deset nebo za padesát tisíc. Jen technika fotografii nedělá, a když nevíte, co „dělá“ právě ten váš, potom se vám zřejmě moc fotek nepovede. Udělejte si plán, co chcete fotit. Každý fotograf se musí najít, čím déle budete fotit, tím více si budete uvědomovat, co vás baví a co ne. Řekněte si, dneska půjdu fotit pařezy a budu se toho držet. Pak nafoťte třeba sto fotek pařezů a vyberte z nich dvě dobré, které mohou na výstavu. To je váš cíl. A i kdyby vedle pařezu byl sebekrásnější kámen, tak na něj nenamíříte objektiv, protože ve chvíli, kdy to uděláte, si zkazíte linku focení. Kameny můžete jít fotit příště.
Jaký je váš pocit z dnešního workshopu na GJO?
Jsem velice rád, že jsem pozvání přijal, protože si myslím, že jsou zde lidé, kteří mají zájem o fotografii, baví je to a chtějí se fotografování věnovat. Doufám, že toto setkání bylo přínosné i pro ně a něco si z něho odnesou. Navíc se mi velice líbí vybavení fotoateliéru, regulovatelný výkon světel a jiné „vymoženosti“. Kromě ateliéru se mi ale líbí i škola a její vybavení. Přemýšlím o tom, že se sem zapíšu na univerzitu třetího věku (smích).
Martina Veberová
