Osvětim, 27. 2. 2015
3
3
Vložil(a)
3.3.2015 21:09
Odjezd v brzkých ranních hodinách nezní zrovna nejlépe, i přesto se na exkurzi do vyhlazovacího tábora Auschwitz v Polsku vypravil celý autobus studentů z 2., 3. a 4. ročníku GJO.
Po dlouhé cestě jsme dorazili na místo, a i když bylo počasí poněkud ponuré, stále to bylo lepší, než kdyby pršelo. Tábor Auschwitz I, místo obehnané zrezavělým ostnatým drátem, skrýval asi 30 velkých budov, původně kasáren. A také jednu, tu menší a původní, ale zároveň jedinou dochovanou plynovou komoru, kterou jsme si mohli prohlédnout nejen z venku. Procházet uvnitř s pocitem, že v té samé místnosti umírali nevinní lidé jen kvůli tomu, že byli moc staří, moc mladí nebo nemocní, nebylo příjemné. Některé z těch velkých cihlových budov jsou dnes využívány jako muzeum, které jsme samozřejmě také navštívili. Pocit byl možná ještě horší než z plynové komory. Vidět dvě tuny opravdových lidských vlasů, 80 000 bot nebo hromadu kufrů, které byly „zachráněny“ a patřily lidem, kteří povětšinou zemřeli právě v Osvětimi, mi neudělalo moc dobře. A to byla teprve první část prohlídky.
Přejezd do druhého tábora, označovaného Auschwitz II – Birkenau (česky Březinka), trval jen pár minut. Tábor byl sice větší, ovšem nedochoval se celý. Koleje vedly bránou až na plácek, kde probíhaly selekce. Rozřazení deportovaných na ty slabé a ty silné, ještě schopné práce. Opět ten známý ostnatý drát. A také dřevěné koňské stáje plné trojpatrových paland, kde spali muži. Ženy byly „ubytované“ v cihlových budovách, ve kterých byly podmínky možná o něco lepší, ale krutost ženských dozorkyň situaci v ženském táboře nezlepšovala. A rozhodně ani přítomnost hladových krys.
Všude okolo rostla tráva a byly vidět pouze základy dalších budov a trosky čtyř dalších plynových komor, které se nacistům podařilo zničit. Velký památník na počest zemřelých stojí v zadní části, zastrčen za stromy, a obsahuje i text v češtině na počest našich obětí holocaustu.
V Auschwitzu podle oficiálních čísel zemřelo zhruba jeden a půl milionu lidí – nevinných lidí – a údajně jich bylo ještě mnohem víc. Nechápu, jak tak vyspělá společnost mohla dopustit takovou hrůzu. Doufám, že se lidstvo poučilo a nic podobného se už nestane, protože nikdo z nás si nedokáže ani představit, co se tehdy vlastně dělo.
Dáša Svobodová (C2B)
foto Jan Musil (V8A), Lukáš Hoskovec (C4B) a Daniel Karkoš (C4B)
