11 25

Vložil(a)
25.11.2014 12:42 

  

Zadání: Po přečtení Krylovovy bajky „Liška a hrozny“ (která zachycuje jednu ze strategií úniku z frustrace, tzv. strategii kyselých hroznů) měli žáci napsat vlastní bajku, která popíše opačnou strategii (tzv. strategii sladkého citrónu):

O dvou liškách a noře

Byly jednou dvě liščí kamarádky, které trávily dohromady veškerý svůj volný čas. Jednoho dne, bylo to těsně na přelomu léta a podzimu, se však velmi pohádaly, a proto starší a silnější liška svou družku ze společné nory vyhnala.
Opuštěná liška odešla a toulala se sama podzimní krajinou, zatímco si starší liška mnula ruce a radovala se nad zásobami, které získala jen pro sebe. Říkala si: „Dobře, že jsem ji vyhnala, stejně jsme se často hádaly.”
Ale v hloubi duše si pomalu uvědomovala, že jí kamarádka schází. Snažila se však zahnat stesky: „Alespoň je tu víc místa pro mě.”
V noci ale často špatně spala, budila se a zdály se jí zneklidňující sny. Samota a stesk na ni doléhaly. Stále si však opakovala: „Mám všechny zásoby pro sebe a už se nebudu muset s nikým dělit! Mám víc místa! Samotné je mi líp, stejně jsme se pořád hádaly...”
Ale všechna ta slova byla prázdná: Samotné jí bylo v noře smutno. Občas v zimě vyšla do bílého, mrazivého sněhu a vzpomněla si...

Julie Horčáková, V2A

Zadání: V rámci monotematického dne Člověk a zvíře si měli žáci na Internetu vyhledat libovolné rčení či přísloví a zpracovat ho jako bajku:

Jak se ježek Jarda stal někým jiným

Ježek Jarda byl malý ježek, ale však ve škole byl velmi neoblíbený. Mohl se snažit sebevíc, ale pozornost spolužáků se mu upoutat nepodařilo. Pro spolužáky byl moc chytrý a příliš nudný. Ale jednoho kamaráda přece jenom měl, byl jím dikobraz David.
Ale to mu nestačilo, proto si na internetu přečetl článek o tom, jak se stát ve škole oblíbeným.
Dozvěděl se, že nesmí být sám sebou. A tak přišel druhý den do školy a začal být někým jiným: začal nosit kšiltovky, tmavé brýle, značkové boty, trička a pořídil si punkerský účes. Jeho jedinému kamarádovi, dikobrazovi Davidovi, se to nelíbilo, a tak se s ním přestal kamarádit. Ostatní ale zaujal, takže se s ním začali kamarádit skoro všichni z třídy.
Po čase ale zjistil, že se mu po Davidovi stýská. Rozhodl se, že přestane být někým jiným a stane se zase sám sebou.
Asi je to lepší, protože jak se říká – je lepší být nenáviděn za to, jaký jsi, než být milován za to, jaký nejsi.

Hubert Hanousek, V2A

Liška a vlk

Jednoho dne šel vlk hrát karty,
přišel k jakési noře a hned šup do party.
Dva dny a dvě noci hrál,
stále však jenom prohrával.
Prohrál skoro i svůj ocas.
Vyhodili ho z herny ven,
zaryl se tlamou tak hluboko,
že ochutnal tamní zem.
Nemohl se zvednout,
nemohl se pohnout.
V tom kolem proběhla liška
krásná jako pampeliška.
Pomohla vlkovi zvednout se,
vlk myslel, že má halucinace.
Když probral se z hlubokého spánku,
zjistil, že je v zámku.
Nevěřil tomu, protože je smolař:
Když nedávno hledal práci,
zbyl na něj jen jeden post – pracovat začal jako hrobař.
Ale v tom k němu přistoupila,
v šatech krásných jak slunce z rána,
ta liška ze včerejška a hned ho políbila.
Inu, jak se říká:
Neštěstí ve hře, štěstí v lásce.

Diana Vosecká, V2A

 

Liška a medvěd

Jednoho dne měl medvěd hlad, a proto si šel ulovit zajíce. Medvěd je ale příliš těžký a pomalý, pročež nikdy zajíce nechytí. Když se medvědovi lov dlouho nedařil, všimla si ho liška a zeptala se ho, jestli s ní nechce spolupracovat, protože ona je rychlá a medvěd má zase sílu. Hned co se dohodli, a opravdu hned začali lovit společně. Lov se jim začal dařit, jenže to přeháněli, a každé zvíře v lese je začalo vnímat jako tyrany. To ale medvědovi a lišce nevadilo, a tak lovili dál.
Liška ale začala být brzy nespokojená, protože medvěd vždy snědl skoro všechno jídlo. Medvěd se brzy dozvěděl, že ho liška všude pomlouvá, a tak i jeho nespokojenost rostla.
To byly důvody, proč se začali pomalu nesnášet, až se nakonec přestali přátelit a ukázalo se, že se přátelili jenom proto, aby získali co nejvíce jídla a moc nad ostatními zvířaty.
I tento příběh nás poučuje o tom, že skutečné přátelství může být jen mezi dobrými lidmi.

Vojtěch Cielecký, V2A