V pon­dě­lí rá­no jsme v pl­né pol­ní sba­le­ni, s kuf­ry ob­těž­ka­ný­mi ná­ku­py z Per­lo­vé­ho tr­hu, vy­ra­zi­li z ho­te­lu na ná­dra­ží Peking Jih. K pře­su­nu jsme vy­u­ži­li pekingské­ho me­t­ra, kte­ré čí­tá asi 15 tras. Na­štěs­tí jsme je­li mi­mo hlav­ní špič­ku, ale i tak byl ob­čas pro­blém se do na­pl­ně­né soupra­vy vměst­nat. Po ces­tě jsme tři­krát pře­stu­po­va­li. Pak už jen sta­či­lo se po­ho­dl­ně usa­dit v rych­lo­vla­ku směr Ji­nan, vstříc no­vé­mu dob­ro­druž­ství. Na ná­dra­ží v Ji­na­nu nás če­ka­li zá­stup­ci part­ner­ské ško­ly Ji­nan No. 7 High Scho­ol Shan­dong. A na­še prv­ní ces­ta ved­la prá­vě do ško­ly, kde pro­bě­hl ma­lý uví­ta­cí ce­re­mo­ni­ál a by­li jsme roz­dě­le­ni do čín­ských ro­din. Při­je­tí v ro­di­nách pro­běh­lo růz­ně, ale dru­hý den jsme se všich­ni shod­li, že by­lo pří­vě­ti­vé. Číňani jsou vel­mi mi­lí a přá­tel­ští. Jen pod­mín­ky v ně­kte­rých hos­ti­tel­ských ro­di­nách nás tro­chu pře­kva­pi­ly např. ro­di­na, kde ma­jí všich­ni iPho­ny a jez­dí v lu­xus­ním au­tě, má byt v do­mě, do kte­ré­ho by se člo­věk po­ma­lu bál vkro­čit, a mís­to sprchy ško­pek s vo­dou. V úte­rý jsme se te­dy všich­ni ve zdra­ví se­šli zvě­da­ví na pro­gram, kte­rý pro nás byl při­pra­ven. Zú­čast­ni­li jsme se ho­di­ny an­g­lič­ti­ny, o pře­stáv­ce jsme vi­dě­li oč­ní cvi­če­ní a o vel­ké pře­stáv­ce roz­cvič­ku, kte­ré se mu­sí všich­ni stu­den­ti po­vin­ně účast­nit na škol­ním dvo­ře. Dva ti­sí­ce dvě stě stej­ně ob­le­če­ných a stej­ně cvi­čí­cích Číňanů pů­so­bí oprav­du ohro­mu­jí­cím do­jmem. Na­vští­vi­li jsme ta­ké Da­ming la­ke, vel­ké je­ze­ro ob­klo­pe­né par­kem upro­střed měst­ské zá­stav­by, a ji­nan­ské hu­ton­gy, úz­ké ulič­ky pl­né ma­lých ob­chůd­ků. Do pro­gra­mu jsme se ta­ké mu­se­li ak­tiv­ně za­po­jit - va­ři­li jsme tra­dič­ní čín­ské kned­lí­ky a pod ve­de­ním jed­no­ho ze stu­den­tů jsme na­cvi­či­li se­sta­vu kung-fu. V učeb­ně hu­deb­ní vý­cho­vy nám stu­den­ti před­sta­vi­li tra­dič­ní čín­ské hu­deb­ní ná­stro­je a my jsme se pak pod ve­de­ním uči­te­le vý­tvar­né vý­cho­vy, vý­znam­né­ho shan­do­gské­ho uměl­ce, po­ku­si­li o ka­li­gra­fii. Pro­gram byl oprav­du na­bi­tý a než jsme se na­dá­li byl pá­tek, den od­jez­du. Rá­no pro­běh­lo vel­ké lou­če­ní, kte­ré se ne­o­be­šlo bez slz, a my jsme vy­ra­zi­li na ces­tu do­mů.

0 Počet komentářů ...

Login to Add Your Comment