Domů - Pátá v republice!

Čtvrtek 25. dubna 2013. V sedm vlakem z Kutné Hory, v osm na hlavním nádraží v Praze a pěšky směrem k Francouzskému institutu. Na první pohled nevýrazná budova se nachází jen kousek od Václavského náměstí. Proběhlo v ní ústřední kolo francouzské olympiády, v kterém se utkalo čtrnáct středoškoláků ze čtrnácti krajů.

Soutěž začíná před desátou a probíhá dle stejného schématu jako ve škole a na kraji: nejprve krátké poslechové cvičení, pak chodí jednotlivci před porotu, které se neřekne jinak než „jury“, představí se jí, popíší obrázek a hovoří o vylosovaném tématu. Ať už se student umístí jakkoliv, odnáší si s sebou novou zkušenost, zážitek, novou informaci. Něco navíc. Ve Francouzském institutu jsem byla poprvé, a kdo ví, zda ne naposledy. Je to malý bilingvní svět uprostřed Prahy. Můžete mluvit česky i francouzsky, podle nálady, a většina lidí porozumí. Soutěž pro mě byla především zážitkem, zkušeností, vybočením ze stereotypu. I když nevyhrajete, je vždycky fajn „tam“ být a vyzkoušet si vše sám. Alespoň symbolickou cenu si odnáší každý. A soutěž samotná? Poslechovému cvičení bylo sotva rozumět, francouzštináři vědí, na celkové hodnocení však nemá velký vliv. A hlavně – mnozí ostatní bývají minimálně tak špatní, jako vy, jenom to o nich nevíte. Stěžejní částí je ústní kolo, tj. představ se, popiš obrázek (někdy si radši vymysli celý příběh) a hovoř o tématu typu francouzská kuchyně nebo život v cizině. Student ani nepotřebuje moc reálií o frankofonních zemích, rozhodně se však hodí a měly by přidat body. Nejdůležitější je nebát se, mluvit a zaujmout porotu nějakou nosnou myšlenkou a originálním nápadem. Za přísný dohled, rychlou přípravu (která pomůže) a doprovod děkuji paní profesorce Aleně Literové, za podporu a doprovod do krajského kola pak paní profesorce Jolaně Tůmové.

Karolína Lipská