Návštěva Teplic
5
14
Vložil(a)
14.5.2012 21:15
Tak jsme si opět zajeli pozávidět na teplické gymnázium. A abychom nezáviděli sami, vzali jsme s sebou skupinu 16 žáků, žáků, kteří během roku buď pomáhali s péčí o školní zvířata, prodávali výpěstky ze zimní zahrady na třídních schůzkách nebo úspěšně řešili otázky soutěže v Sherwoodu, jejímž cílem je zájemcům přiblížit rostliny školní zimní zahrady.
A co že je v Teplicích k závidění? No přece školní zoo, která nabízí kromě matamaty, kajmanky, pásovníků a křepelů, moko, surikat, tamarínů a mar spoustu dalších zajímavých zvířat, která je možno si prohlédnout z bezprostřední blízkosti, a školní skleník, jenž zaujímá plochu 240 m² a je rozdělen na část vlhkých tropů, subtropů a oddělení mediteránní. V tropech právě zrály papáje, jinde se pomalu nalévaly fíky, obojí poslouží mlsnému lemurovi jako bio pamlsek. V obřím akváriu se prohání několik plodožravých piraň – jsou už tak obrovské, že několik jejich družek muselo nedávno skončit na grilu, neboť se tam už všechny nevešly. Zkrátka klobouk dolů, na teplické gymnázium nemáme. Proto děkujeme panu kolegovi Tomáši Sedlákovi a panu řediteli Zdeňku Bergmanovi, kteří nám návštěvu umožnili. Přirozeně jsme i tentokrát získali nové rostliny. Nejcennějším úlovkem je asi rostlina kakaovníku.
Prohlédli jsme si ovšem i nejstarší lázeňské město v Čechách, prošli románskou expozici teplického muzea, umístěného v prostorách bývalého kláštera, který založila Judita Durynská, manželka druhého českého krále, známá jako mecenáška stavby pražského kamenného mostu.
Druhý den pokračoval prohlídkou jediné botanické zahrady v Ústeckém kraji. Díky doprovodu paní Veroniky Sísové nám zde neuniklo opravdu nic, co stojí za pozornost. Ačkoliv bychom zde mohli strávit třeba týden, museli jsme se po dvou a půl hodinách obtěžkáni novými exempláři pro naši školní zimní zahradu rozloučit.
Plánujeme, že z návštěvy v Teplicích učiníme každoroční akci. Jízdné a vstupy žákům uhradil Nadační fond, jenž tak ocenil jejich obětavou pomoc, resp. umístění v naší botanické soutěži. Děkujeme.
Jiří Posselt a Radka Olivová