Vložil(a)
14.5.2012 7:31 

 

V neděli 6.5.2012 jsme v ranních hodinách odjeli na výměnný pobyt do Egeru, čímž jsme oplatili dubnovou návštěvu maďarských studentů ze Szilágyi Erzébet Gimnázium és Kollégium u nás. Celý výměnný projekt probíhal podle nepsaných pravidel všech projektů: Po příjezdu se všichni studenti rozutekli do určených rodin a učitelé přešli “pod ochranu” svých maďarských kolegů. Po příjemné večeři jsme se domluvili na programu, který byl připraven pro všechny účastníky. Jeho jednotlivé body dávaly tušit, že se budeme nejen bavit, ale že  se také něco zajímavého dozvíme.

Všechno se vyplnilo podle očekávání. Pondělí bylo sice velmi nepříjemné svým počasím (pršelo celý den), ale příjemné naopak tím, že jsme nemuseli nikam chodit. Strávili jsme ho v klubovně a seznamovali se s historií Maďarska, učili se zpívat lidovou písničku v maďarštině, malovali na plátno a také zhlédli slavný historický velkofilm o boji egerských obránců proti desetinásobné přesile Turků. Úplně nakonec se psal vědomostní test, ve které se ukázaly velmi dobré znalosti celé V5A.

V úterý už bylo počasí lepší, nepršelo. Všichni jsme vyrazili na místní hrad. Čekali nás dva průvodci oblečení v historických kostýmech. Oba nám poskytli nejen obecné informace, ale především je dokázali okořenit konkr étními historkami z doby boje Maďarů a Turků. Docela frustrující byla návštěva expozice, v níž se ukazovaly způsoby mučení a poprav ve středověku. Lidé chodili na popravy jako na divadlo. Ke konci prohlídky jsme si zastříleli z luků a dali si pravý maďarský guláš. (V Maďarsku se jedná z našeho pohledu spíš o řídkou polévku – jde tedy o jiné jídlo než u nás, kde jsme zvyklí na guláš s knedlíky). Odpoledne jsme ještě navštívili místní hvězdárnu s camerou obscurou, velkolepou baziliku a také muzeum marcipánu. To by člověk neřekl, že výrobky z marcipánu mohou představovat tak kvalitní umění! Poté se všichni rozutekli do rodin a pro nás učitelé byl připraven nevšední zážitek: Byli jsme pozváni do egerského divadla na Pašije. Tradiční příběh ukřižování Krista byl pojat zajímavě a začínal už prvotním hříchem Adama a Evy. To, že bylo představení v maďarštině, vůbec nevadilo, neboť naši neznalost jazyka nahradila zajímavá hudba, písničky i vynikající neverbální projev herců.

Ve středu jsme byli nejdříve pozvání na egerskou radnici, kde nás přivítal pan místostarosta. Ve svém anglickém proslovu shrnul význam Egeru a jeho dějin pro celé Maďarsko a nastínil také, jaké problémy současné obyvatele města nejvíce tíží. Angličtina pana místostarosty byla velmi srozumitelná, což naši studenti jistě ocenili. Vše natáčela regionální televize, která s námi rovněž  pořídila rozhovor: Lukáš Provaz a Viktor Matějka důstojně reprezentovali Kutnou Horu a naše gymnázium. Pokud se chcete přesvědčit sami, klikněte na tento odkaz (bohužel je jen v maďarštině): návštěva radnice

Po obědě jsme se přemístili do školy a zúčastnili se výuky a o přestávkách také projektu s názvem The Czech Day. Studenti si připravili informace o České republice a o přestávkách je svým spolužákům na chodbách školy prezentovali. Vyvrcholením se pak mělo stát společné pěvecké vystoupení českých a maďarských studentů. (S maďarským textem jsme měli trochu problémy, a tak sebekriticky přiznejme, že určitě nešlo o vrchol dne - ale snaha tu byla).

Čtvrtek se vydařil po všech stránkách: Počasí bylo úžasné a program také. Nejdříve jsme se všichni přemístili do chráněné krajinné oblasti Bükk. Prošli jsme se krásnou přírodou, obdivovali krásu místní přírody z vysoké rozhledny a po 10 km se všichni sešli u ohně. Začalo rožnění všeho možného, zejména tedy maďarské slaniny bez masa. Když už bylo okapávajícího sádla příliš, chopili se naši studenti jablek a přes překvapivé pohledy svých hostitelů, kteří evidentně pečená jablka nikdy neochutnali, je začali opékat i pojídat. Doufáme, že se tato aktivita v Maďarsku rozšíří a stane se napříště pravidelným rituálem při rožnění. Příjemnou tečkou dne byl pobyt v termálním koupališti.

Pátek byl dnem rozlučkovým – poděkovali jsme našim hostitelům a vyrazili do Budapešti. Tam byla pro nás připravena prohlídka nejen náměstí Hrdinů a repliky Hunyádyho hradu, ale prošli jsme si i pešťskou obdobu naší Pařížské třídy a prohlídku hlavního města ukončili návštěvou budínského hradu se sídlem prezidenta republiky. Po ní jsme už vyrazili směr Kutná Hora.

Myslíme si, že se tento výměnný projekt podařil. Odvážíme si spoustu nevšedních zážitků i zajímavých zkušeností. Srdečnost maďarských hostitelů byla velmi příjemná a naše spolupráce bude určitě pokračovat i v dalších letech.

Zdeněk Maňák a Lukáš Provaz

Trackback Tisk

Tags:

Kategorie:

Umístění: Blogs Maňák