Německo : Česko – 1:1
4
4
Vložil(a)
4.4.2012 14:12
V neděli ráno, vzhledem ke změně času v opravdu nekřesťanskou ranní hodinu, se sešla naše třída před budovou GJO.
Tam už na nás čekal s otevřeným kufrem i náručí a dobrou náladou náš pan řidič a samozřejmě stále příjemně naladěný pan Novotný.
Když se všichni naskládali do zadní části autobusu, naše cesta mohla začít. Směr- Rathenow. Dlouhá cesta uběhla za zvuku kytar celkem příjemně, a než jsme se nadáli, stáli jsme tváří v tvář našim německým kamarádům. Na dlouhé vítání a objímání nebyl čas, protože rodiče už netrpělivě čekali, aby si nás mohli odvézt domů. Večer jsme si ale vše vynahradili menším dýchánkem v příjemné kavárničce.
Deníček den 1. Hmm mám v pokoji pavouka. Jak se proboha řekne luxovat? Možná bych se měla začít učit slovíčka...
Další den nás čekala prohlídka školy a města. Rathenow je opravdu krásné město a po zdolání asi 185 422 schodů jsme si ho mohli prohlédnout i z ptačí perspektivy. Ačkoli jsme navštívili spoustu zajímavých míst jako muzeum optiky a Bismarckův památník, největší radost dětičkám stejně udělalo nedaleké hřiště.
Večer nás čekal mezinárodní zápas ve fotbale (jasná výhra domácích), grilování a po zbytek večera konverzace v němčině, která nám šla s přibývajícím časem překvapivě čím dál tím lépe.
Deníček den 2. Pavouk, pavouk... nebo jsou tam dva? Asi bych měla jít spát...
V úterý jsme měli na programu návštěvu východního Berlína. Dopoledne jsme strávili prohlížením památek a procházkou podél zbytků berlínské zdi. Odpoledne jsme pak dostali 3 hodinové volno, které někteří z nás strávili velmi zajímavým způsobem a den v Berlíně jsme zakončili prohlídkou Reichstagu.
Domů jsme přijeli kolem půl osmé a z autobusu jsme to vzali přímo do kavárny, kde jsme strávili zbytek večera.
Deníček den 3. Jak jim mám německy říct, aby to zvíře zabili? Pohrávám si s větou „Er muss sterben... “
Další den nás čekala Postupim. Nejdříve jsme navštívili filmové muzeum, kde jsme mohli vidět rekvizitu tří oříšků z pohádky Tři oříšky pro Popelku a dokonce si i zazpívat německé karaoke (hit z roku 1968 Heißer Sommer nás naprosto dostal). Odpoledne jsme strávili většinou v ulici s obchody a večer opět v kavárně.
Deníček den 4. Už nevím... když už si nevzpomenu na slovíčko zabít, napadají mě i zoufalé pokusy jako zu Tode verurteilen... nakonec se v rámci zachování důstojnosti otočím k pavoukovi zády a radši usnu…
Ve čtvrtek jsme jeli vlakem do západního Berlína, do muzea Story of Berlin. Počasí nám moc nepřálo, ale vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu návštěvu protiatomového bunkru, nám to bylo celkem jedno. Odpolední volno jsme strávili nákupy dárků pro příbuzné a kamarády. Poslední večer a s ním i kulturní program se kvapem blížily, a tak jsme se ještě ve vlaku cestou domů snažili nacvičit pár písniček (no jo, nebýt poslední chvíle, tak se nic neudělá, že jo...). Když jsme se vrátili, měli jsme jen chvilku na zabalení kufrů a vyrazili jsme na společnou večeři s rodiči. Pro tuto příležitost jsme si my i Němci připravili již zmiňovaný kulturní program. Němci ve formě pohádky o Popelce, která byla jednoduše perfektní, a my ve formě zpěvu. A co by to bylo za poslední večer, kdybychom se nešli s našimi přáteli patřičně rozloučit do naší oblíbené kavárny. Ráno se s námi Němci loučili se slzami v očích a my můžeme říct, že jsme si týden v Německu užili a už plánujeme další setkání :).
Martina Liberská, Klára Šuhajová V6A
