Jen mírně nadneseně bych mohl říci, že šlo o přednášku nikoliv přírodovědného, nýbrž veskrze humanitního zaměření, její myšlenkový obsah přinesl poselství historické a filozofické.

Jako hnací sílu vývoje lidského rodu představil Dr. Michael Londesborough velice poutavým způsobem energii, respektive schopnost člověka ovládnout ty její zdroje, které Země nabízí. To není nic nového, namítnete možná, ale ruku na srdce, připouštíme si, že žijeme v nejšťastnější době lidské historie? Uvědomujeme si se všemi důsledky takového uvědomění, že přepych naší doby umožnila vlastně jen skutečnost, že máme k dispozici tu nejdostupnější a zdaleka nejlevnější energii – energii z fosilních paliv? Že žijeme v historicky krátkém období bezstarostné a pyšné lidské světovlády, již umožnil objev fosilních paliv a že jsou to právě jen fosilní paliva, která umožnila nárůst populace Země na dnešních šest a půl miliardy? Jedině dostupnost ropy nám, mám na mysli nás průměrné občany, umožňuje letecké cesty za dovolenou na Kanárských ostrovech, dovoluje nám vlastnit automobil, nechat si postavit vlastní domek, mít přístup k veřejnému zdravotnictví, vzdělání a vůbec užívat všech ostatních vymožeností lidské společnosti 20. a 21. století. Kolika lidem umožní naše planeta šťastný a bezstarostný (obojí relativně) život, pokud nebude lidstvo moci užívat jako energetický zdroj ropu? Jedné, dvěma či dokonce třem miliardám?

Přednáška všem mladým posluchačům zábavně a s humorem, ale i s náležitou naléhavostí připomněla, k čemu je potřeba vzdělání i to, že od svého budoucího života nemohou očekávat sladké nicnedělání, ke kterému byli ve světě dostatku, ba nadbytku zdánlivě zrozeni. Poděkujme tedy panu Londesboroughovi za inspiraci a nenamlouvejme si, že na českých školách přeci běžně v hodinách fyziky a chemie děláme totéž jako on. To bychom totiž potom byli jako ta slepice ze známé Krylovovy bajky o orlu a slepici. Jistě, kyslík ve zkumavce dokážeme zapálit stejně jako on a jistě to v hodinách chemie i děláme, ale dokážeme se stejnou angažovaností jako on našim žákům sdělit, že životní úroveň jejich dětí a vnuků je opravdu závislá na tom, jak vážně a opravdově oni budou přemýšlet o našem současném životním stylu? Vrátím se ještě jednou k úvodu: žáci by se měli fyziku a chemii učit ne proto, aby si nezkazili průměr na vysvědčení nebo zvládli přijímací zkoušky, nýbrž aby se stali uvážlivými spotřebiteli, společnosti prospěšnými občany, odpovědnými voliči a vůbec soudnými lidmi.

Jiří Posselt

0 Počet komentářů ...

Login to Add Your Comment