Paludárium

Pa­ludári­um je druh akva­te­rá­ria (kom­bi­na­ce akvá­ria [lat. aqua = vo­da] a te­rá­ria [lat. ter­ra = ze­mě]), vhod­ná pro chov oboj­ži­vel­ní­ků, pří­pad­ně pla­zů vá­za­ných na vo­du. Na­po­do­bu­je ba­ži­na­tý bi­otop [lat. pa­lus = ba­ži­na]. V na­šem škol­ním pa­ludáriu cho­vá­me ze zá­stup­ců ry­bí fau­ny hrouz­ka obec­né­ho a z oboj­ži­vel­ní­ků sko­ka­na hně­dé­ho. Za­tím­co v pří­ro­dě je po­zo­ro­vá­ní žab mi­mo­řád­né ob­tíž­né, je sle­do­vá­ní na­še­ho škol­ní­ho sko­ka­na při kr­me­ní nejen ne­za­po­me­nu­tel­ným zá­žit­kem, ale i pře­kva­pi­vě po­uč­nou lek­cí. Oboj­ži­vel­ní­ci pat­ří v ČR me­zi chrá­ně­né ži­vo­či­chy a k je­jich dr­že­ní v za­je­tí je po­tře­ba vlast­nit po­vo­le­ní pří­sluš­ných úřa­dů. GJO by­la ne­zbyt­ná po­vo­le­ní udě­le­na. 

Chovaná zvířata

A  B  C  Č  D  E  F  G  H  Ch  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  Ř  S  Š  T  U  V  W  X  Y  Z  Ž    


Skokan hnědý (Rana temporaria)
Ten­to oboj­ži­vel­ník z če­le­di sko­ka­no­vi­tí (Ra­ni­dae) pat­ří k nej­hoj­něj­ším žá­bám střed­ní Ev­ro­py, kde je ši­ro­ce roz­ší­řen. Are­ál výsky­tu za­sa­hu­je na vý­cho­dě až po Ja­pon­sko, na se­ve­ru až za po­lár­ní kruh. Mo­hut­né tě­lo má pro­měn­li­vé zbar­ve­ní, obec­ně se však po­hy­bu­je v od­stí­nech hně­dé. Zad­ní no­hy jsou sil­ně vy­vi­nu­ty, je scho­pen ská­kat do vzdá­le­nos­ti až 1 m. Mo­hut­né úde­ry zad­ních no­hou mu umožňují ta­ké vel­mi dob­ré pla­vá­ní a po­tá­pě­ní. V do­bě roz­mno­žo­vá­ní se na tě­le sam­ce ob­je­vu­je mod­ro­še­dý od­stín. Vy­u­ží­vá 2 vnitř­ní zvu­ko­vé re­zo­ná­to­ry vy­dá­va­jí­cí hlu­bo­ké mru­če­ní, jež bý­vá při­rov­ná­vá­no k pře­de­ní koč­ky. Po­tra­vou je růz­ný hmyz, pa­vou­ci, ží­ža­ly, sli­má­ci či drob­ní ko­rý­ši. Do­sa­hu­je dél­ky ko­lem 10 cm.

Žel­va nád­her­ná (Pseu­de­mys scrip­ta ele­gans, sy­no­ny­mum Tra­che­mys scrip­ta ele­gans)
Je pa­tr­ně nej­ob­vyk­lej­ším dru­hem me­zi vod­ní­mi žel­va­mi cho­va­ný­mi v za­je­tí. Při­ro­ze­ně se vy­sky­tu­je na ji­ho­vý­cho­dě USA, ve Střed­ní Ame­ri­ce a na se­ve­ro­zá­pa­dě Již­ní Ame­ri­ky. Do Ev­ro­py prý prv­ně při­ces­to­va­la s Ja­me­sem Co­o­kem na kon­ci 17. sto­le­tí. By­la in­tro­du­ko­vá­na nej­pr­ve do tep­lej­ších ob­las­tí ev­rop­ské pří­ro­dy, v sou­čas­nos­ti se za­čí­ná hoj­ně vy­sky­to­vat i v na­ší kra­ji­ně. Dů­vo­dem je pře­de­vším je­jí níz­ká po­ři­zo­va­cí ce­na a roz­to­mi­lost v ra­ném vě­ku. Žel­va však po­měr­ně rych­le ros­te a je­jí ná­ro­ky se zvy­šu­jí. Mno­ho li­dí si­tu­a­ci ře­ší vy­puš­tě­ním do vol­né pří­ro­dy. Má­lo­kdo si však uvě­do­mí, že roz­ší­ře­ní za­vle­če­ných dru­hů ohro­žu­je zvý­še­ním kon­ku­ren­ce dru­hy do­má­cí. Žel­va nád­her­ná je ma­so­žra­vá.